Splněný dětský sen (1/2)

15. května 2017 v 22:00 | David |  Deník
Připravil jsem si pro vás pokračování loňského srpnového třídílného "seriálu" o nástupu do pracovního procesu po úspěšném dokončení vysokoškolského studia, tentokrát půjde o dvě části. Než se pustíte do čtení, vřele doporučuji mrknout na všechny tři články, abyste pochopili veškeré souvislosti (platí pouze pro ty, kteří je dosud nečetli). Odkazy jsou umístěny na konci článku.



U posledního srpnového článku jsem skončil u toho, že další den mě čeká poslední test nanečisto před ostrou zkouškou. Test jsme s kolegou napsali dobře, tudíž jsme byli připuštěni ke zkoušce, která se měla konat přesně za týden, tedy 8. září 2016. Zkouška se skládala z písemné a ústní části. Obě části se navíc dělily na stejné podkategorie - doprava (organizace dopravy) a technika (zabezpečovací zařízení). Nechci tvrdit, že to bylo lehké, ale těžké také určitě ne. V testu jsme odpovídali na otázky, které se objevovaly v testech nanečisto, ani nevím, jestli mě tam alespoň jedna otázka překvapila (spíše ne). Z obou částí jsem měl minimum chyb, na splnění (min. 80 %) to bylo více než dostačující. Následovala ústní část. Ta se nesla v takovém přátelském duchu, žádné šílené stresy, zákeřné otázky atd. Zkouška i s přestávkami trvala asi 4 hodiny, ale uteklo to velmi rychle. Verdikt: stal se ze mě plnohodnotný signalista, který již mohl samostatně vykonávat výkon služby.

Na první samostatnou směnu jsem si musel chvilku počkat, ještě den po zkoušce jsem měl poslední směnu s kolegyní. Teprve až 13. září jsem byl na stavědle poprvé sám. Musím říct, že to byl hrozný nezvyk. Najednou u mě nikdo nebyl a musel jsem se spolehnout pouze na sebe. Sice je fakt, že v Lískovci nikdy není člověk sám, kromě druhého signalisty tam je i výpravčí. Když jsem si nevěděl rady, hned jsem jim mohl zavolat. Nepamatuji si na nějaké výrazné problémy, byly to spíše menší chybičky z nepozornosti, několik WTF situací a tak. Asi nezapomenu na to, jak jsem musel 5. ledna 2017 jít ven vymetat výhybky od sněhu, protože nešly přestavit. Stalo se tak 5. ledna 2017 ve 3:30 h ráno! Jako signalista jsem zažil i jednu mimořádnou událost, a to srážku vlaku s autem na přejezdu. Naštěstí se to obešlo bez zranění, celkově to šlo mimo mě, protože se to stalo u druhého stavědla a hlavní starost s vyřizováním měla výpravčí.


Ale jak (ne)víte z předchozích článků, plánoval jsem stoupat výš a výš. Další cílem bylo vypracovat se na výpravčího. Koncem září jsem se znova objevil na ředitelství v Ostravě, kde se mnou byl proveden pohovor, na kterém se mělo rozhodnout, jestli můžu vstoupit do kurzu na výpravčího. Pohovor dopadl dobře, půlroční kurz mohl začít. Opět to bylo ve stylu samopřípravy. Dále jsem pracoval jako signalista, jezdil jsem do Ostravy na konzultace (včetně testů), chodil jsem na provozní přípravy do stanic k výpravčím (už to trochu dostat do krve, prakticky se seznámit se zabezpečovacími zařízeními atd.) a učil jsem se (škola jako taková tedy pro mě promocí neskončila). Bylo to velmi nabité období. Mezitím jsem měl dvě zhruba týdenní dovolené, při první jsem poprvé navštívil Košice (to se mi to jezdí s režijkou = vlaky po Česku i Slovensku zdarma), při druhé jsem navštívil kamarády z Pardubic (pardubické univerzity) atd. Navíc jsem se dozvěděl, že budu jako výpravčí pracovat ve stanici, kde se cestujícím prodávají jízdenky, tudíž se mi od ledna přidaly další starosti ohledně pokladny (školení, konzultace, výcviky). Někdy jsem opravdu nevěděl, co udělat dříve...

---

P. S. Tímto bych to pro dnešek ukončil, aby toho na vás najednou nebylo moc. Na pokračování se můžete těšit již tuto sobotu, 20. května ve večerních hodinách. Dozvíte se tam, jak probíhal poslední měsíc na stavědle, příprava a skládání všemožných zkoušek týkající se práce výpravčího...

---

NAVAZUJÍCÍ ČLÁNEK


TIPY NA ČLÁNKY

 


Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 16. května 2017 v 9:30 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že rodina mý tety a strýce je celá u dráhy, je to pro mě zajímavý čtení.

2 Městoběžnice Městoběžnice | 22. května 2017 v 21:49 | Reagovat

To jsem netušila, že ještě po studiu se ještě musíš na vše znova specializovat, ale na druhou stranu je jasné, že se učíme celý život :-)

3 David David | E-mail | Web | 22. května 2017 v 22:24 | Reagovat

[2]: Škola nedokáže naučit vše, především praktické věci...

4 Městoběžnice Městoběžnice | 14. června 2017 v 1:33 | Reagovat

[3]: Myslím, že tak je to asi nakonec všude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama