Dovolená: Kanárské ostrovy (1/2)

19. srpna 2018 v 20:00 | David |  Deník
Konečně jsem se dostal k článku, který měl vyjít dávno před kulatým výročím blogu (zde). Letos na konci června jsem se vydal zcela sám na dovolenou do relativně exotické destinace, která se nachází přes 3.600 km od domova vzdušnou čarou, a to na Kanárské ostrovy, ostrov Fuerteventura. O tom všem bude dnešní a příští článek (za týden).


Jak to všechno začalo


Již v loni v listopadu jsem musel v práci vytvořit rozpis dovolené na celý letošní rok. Co se týkalo léta, "kreativně" jsem tam napsal první týden v červenci, který nekolidoval s ostatními. Plán: budu doma a kdyžtak vymyslím nějaký výlet. Někdy v březnu nebo dubnu letošního roku se mi to ale rozleželo a řekl jsem si, co takhle vymyslet nějakou opravdovou dovolenou? Musím přiznat, že první inspirací mi byla "naše" drážní cestovka (ČD Travel), která zprostředkovaně nabízí zájezdy do známých i méně známých destinací, pro zaměstnance s dotací kolem 10 - 20 %. Nejvíce mě zaujaly Kapverdské a Kanárské ostrovy. V konečném rozhodování zvítězily Kanáry, myslím že hlavně kvůli nabídce hotelů a termínům.

Poté začal velký boj s koupí zájezdu. Jelikož jsem to začal vážně řešit až v dubnu, byl to problém. Našel jsem u ČD travel volný termín, napsal jsem jim, ale vzápětí mi odepsali, že termín je obsazen. Nabídli mi další, tam zase nebyl volný jednolůžkový pokoj a prostě samé problémy a smůly. Tak jsem se naštval a normálně si to začal zařizovat u cestovní kanceláře Canaria travel, od které ČD travel zájezdy nakupuje. Canaria travel se specializuje přímo na Kanáry, hlavně mají kompletní nabídku hotelů, kdežto ČD travel měl jen vybrané. Tak jsem po pečlivém hledání vybral 4hvězdičkový hotel (SBH Fuerteventura Playa) s all inclusive ve městě Costa Calma.

Den nultý - středa, 27. června


Proč den nultý? Všechno to vypuklo de facto den před odletem. Pokud jsem chtěl být v Praze se solidní rezervou na odlet v 11:30 hodin, musel bych vyjet z Ostravy ve 4 hodiny, takže vstávat něco před 3. hodinou, což pro takového spáče jako já není. Proto jsem se domluvil s kamarády v Pardubicích a přespal u nich.

S balením jsem začal až ve středu, ale celý pokoj jsem měl plný věcí, které jsem balil s sebou. Vzal jsem si seznam (doporučuji!) a začal balit. Něco do kufru (odbavené zavazadlo - max. 15 kg), zbytek do batohu (kabinové zavazadlo - max. 8 kg). Podle ruční váhy (velmi orientační) jsem měl v kufru asi 14,5 kg, v batohu 6,6 kg, limit jsem tedy splnil.

Odpoledne, něco kolem půl čtvrté odpoledne, mě taťka odvezl na nádraží do Frýdku, odkud jsem jel osobním vlakem do Ostravy hl.n. a pak vlakem IC 502 do Pardubic. Když jedu daleko, rád si připlácím 1. třídu, což nevyjde draze. Kdo má In Kartu, může si koupit týdenní doplatek za 250 Kč a jezdit 1. třídou bez omezení! A jelikož jsem jel náhradní soupravou za pendolino, dostal jsem prémiový servis jako v pendolinu, což se rozhodně vyplatí.


Zhruba o půl osmé večer jsem dorazil do Pardubic. Přišel jsem na byt, sotva jsem si odložil věci a hned jsem s kamarádem vyrazil, jak se hezky česky říká "na jedno". Zbytek není potřeba rozepisovat. :-D


Den první - čtvrtek, 28. června


Den D. I když jsem se těšil, jak se pořádně vyspím, večer jsem nemohl pořádně usnout, ráno jsem se vzbudil brzy před budíkem. Tak jsem vyrazil asi o hodinu dříve. Ve vlaku jsem potkal našeho pana generálního ředitele SŽDC. Pamatuji si, jak se neustále něčemu smál.

Přijeli jsme do Prahy. Chvilku postávám u tabulí, potom se vydávám na zastávku Airport Express. Výborná linka, ovšem absolutně kapacitně nedostatečná. Nejednou se stalo, že cestující se do autobusu nevlezli, tak museli čekat na další. Já jsem si dokonce i sedl. Co Ostrava již dávno má (přímé vlakové spojení na letiště), Praze akutně chybí!

Dorazili jsme na pražské letiště, terminál č. 2. Odbavení (check-in) bylo rychlé, nikdo přede mnou nestál. Mládenec se zeptat, zdali chci okno, což mě nesmírně potěšilo, že při svém prvním letu mám možnost sedět u okna. Po check-in jsem hned šel na bezpečnostní kontrolu. Fronta se hýbala rychle, samotná kontrola byla bez problému, akorát jsem si musel sundat kšiltovku (jediná výtka). Vyšel jsem z kontroly, bylo asi 7:30, do odletu tedy zbývaly 4 hodiny. Raději velmi brzo nežli pozdě.

Tak jsem si prohlížel obchody a bavil se cenami. Samozřejmě dávno vím, jak je na letišti "levně". I když jsem měl ve vlaku sendvič, dostal jsem hlad. Tak jsem se stavil do jedné restaurace. Dal jsem si jeden vegetariánský bagel a 0,5l Coca-Colu. Kolik jsem platil, můžete tipovat v komentářích.


Blížila se 11. hodina a vyhlásili nástupní gate (bránu). Když jsem tam přišel, ještě dlouho jsem čekal, než začali kontrolovat palubní vstupenky a následně pouštět přímo do letadla. Musím říct, jak jsem se letadel nikdy nebál, vím že je to nejbezpečnější způsob dopravy, při vstupu na palubu jsem začal být neskutečně nervózní. Posadil jsem se. Sedačky sice byly pohodlnější, než jsem očekával, ale s místem to bylo horší, koleny jsem dotýkal sedačky přede mnou. Skoro hodinu po pravidelném odletu se vzdalujeme od gatu a následně rolujeme po letišti, než se dostaneme na odletovou runway.

Věděl jsem, že letadlo se potřebuje rozjet na vysokou rychlost (kolem 300 km/h), aby se odlepilo od země. Ale že dokáže takové velké zrychlení, které vás téměř přisaje k sedačce, to jsem vážně nečekal. Našel jsem video, stejné letadlo jako to naše, sice jiné letiště, ale na tom videu to zrychlení nejde skoro vůbec poznat, chce to prostě zažít.

Po vzletu ze mě nervozita zcela opadla. Počasí bylo krásné, vlastně jenom v Česku bylo zataženo a lehce pršelo. Turbulence byly jen mírné, připomínalo mi to trochu vibrace jako ve vlaku. Na můj vkus byl let moc dlouhý (přes 4 hodiny), spokojil bych se s půlkou. Letadlo sice letí strašně rychle (kolem 828 km/h), ale ve výšce 10 km vám přijde jako byste letěli krokem. Na palubě jsme měli bezplatné občerstvení. Nealko dle vlastního výběru, čaj nebo káva, sendviče, poté zase nealko (kdo chtěl, dostal i pivo a víno). Po více jak 4 hodinách jsme úspěšně přistáli na Kanárech. Brždění po dosednutí je opravdu silné, nějaké přetížení při rozjezdu je nic.

Chvíli před přistáním.

Po výstupu z letadla jsme se přesunuli do haly letiště, kde jsme čekali na výdej zavazadel. Vůbec nevadí, že nevíte, kam máte jít na neznámém letišti, vždy jdete s davem, tudíž se nestane, že zabloudíte. Na zavazadla jsme čekali asi 15 - 20 minut. Můj kufr dorazil v pořádku. Následně jsme se přesouvali ke stánkům svých cestovek, kde jsme dostali další instrukce. Paní delegátka zcela sebevědomě: "Vy jste tu již byl, že?" Bohužel nebyl. Řekla mi číslo autobusu (nebo nástupiště), který měl mě a ostatní rozvést do hotelů. Ve výčtu asi 8 zastávek (hotelů), byl můj hotel jako první. Ale než jsme se k němu dostali, trvalo to asi 50 minut, letiště od hotelu bylo vzdáleno asi 60 km. Vystupuju, spolu se mnou pár dalších Čechů. Čekáme ve frontě na recepci. Paní recepční velmi milá a ochotná. Zeptala se, odkud jsem a dostal jsem pokyny dokonce v češtině (pokyny typu kdy je snídaně, oběd, večeře a další užitečnosti). Dostávám se do pokoje. Příjemné překvapení. I když jsem sám, dostávám dvoulůžkový pokoj, spíše manželskou postel.

A proč jsem letěl na dovolenou sám? Pořádně nebylo s kým. Přesněji bylo, asi měl bych asi tři zájemce, ale těm to nevyhovovalo termínově, já jsem termín změnit nemohl. Bral jsem to i jako výzvu, jak to všechno sám zvládnu v cizí zemi, kde je úředním jazykem španělština. Nakonec to bylo v pohodě, všude na hotelu se dalo domluvit anglicky i německy.

První jídlo v restauraci - večeře. Na jídlo jsem si opravdu stěžovat nemohl, 3x denně švédské stoly, obrovský výběr. Ostatní jídla jsem nefotil, to bych v restauraci trávil až moc času.

Hned po večeři jsem hned šel omrknout pláž. Na začátku je kamenitá, poté už jen písek. Na následující fotce vidíte menší odliv, jinak voda byla v úrovni kamenů. Více vzadu byla ryze písčitá pláž. Voda měla nádhernou barvu, vypadala čistě, ale když jsem se potápěl, přišla mi trochu kalná, neřekl bych špinavá. První den, resp. večer, jsem se nebyl koupat.


Den druhý - pátek, 29. června


Hned po snídani jsem se vydal koupit balenou pitnou vodu, neboť předchozí večer po vypití šálku vody z kohoutku zjišťuji, že voda není pitná, jedná se o upravenou (odsolenou) mořskou vodu. Na Kanárech je sice stálé jasné až polojasné počasí s teplotami kolem 20 - 25 stupňů (žádná vedra!), přesto bylo v pátek ráno a dopoledne zataženo, dokonce spadlo pár kapek. Jinak prý tady pořádně prší asi jen 8 dní v roce, většinou v prosinci. Pokud vidíte krásné palmy, zahrady, trávník, vše je uměle zavlažováno. Ostrovy jsou sopečného původu, všude okolo jen hory, písek a nejodolnější rostliny. Ráno jsem ještě stihl poslat pohledy rodině a kamarádům. Samozřejmě dorazily až po mém příjezdu, ale hlavní, že dorazily všechny!

Ten den jsme měli schůzku s paní delegátkou. Měl jsem zájem o jeden z nabízených výletů na lodi. Paní delegátka mi však doporučila jiný, že je zaměřen více na mladé a sama si ho více užila. Jak to dopadlo, to se dozvíte v šestém dni (úterý). Odpoledne jsem se byl poprvé koupat. Dlouho mi trvalo, než jsem si zvykl na slanou vodu, nekoupal jsem se v ní dobrých 10 let? Večer jsem zavítal do baru, mělo tam být dětské představení, později něco pro dospělé. Dětské představení bylo pěkné, potom už se nedělo nic zajímavého. Tak jsem alespoň koštoval drinky na baru. Sice byly v rámci all inclusive zdarma, ale moc mě nenadchly. Většinou chuťově nic moc, alkoholem rozhodně nešetřili. Jen pár jich bylo opravdu dobrých.

Paní uklízečka se hodně nudí nebo žádá spropitné? Možná i obojí, toť otázka.

Den třetí - sobota, 30. června


Sobota byla hodně sportovní. Věděl jsem, že se v hotelu nachází cyklopůjčovna. Ale že ji obsluhuje pán, který mluví česky, jsem se dozvěděl od paní delegátky. Nakonec s překvapením zjišťuji, že to není Španěl mluvící česky, ale rodilý Čech! To potěší, zvlášť v hotelu, kde slyšíte hlavně němčinu (nic proti němčině). S Čechem jsem fajně pokecal a vydal se na cestu, resp. na lov "pokladů" (oč jde). První dojmy z prvních kilometrů: jsem úplně zpocený, i když jsem sotva vyjel, hůř se mi dýchá (jiný vzduch), velký vítr, jako po té poušti mám jet?

Můj stroj.

A tak to vypadalo všude v okolí. Písek, jeden druh rostlin, kopce a dál nic. "Sranda", když si tak jedete po písečné stezce a najednou se zcela zaboříte do písku, což vás zcela zastaví...

Výhled z vrcholu jednoho kopečku. GPSka hlásila výšku cca. 160 m.n.m.

Z cyklovýletu jsem byl totálně vyřízený, i když jsem v podstatě nepředvedl nějaký úctyhodný výkon. Nejvíce mě vysílily ty písečné stezky, které byly skoro všude, jinak se jelo dobře. Po obědě jsem odpočíval, potom pláž, večeře, bar (koštovat další drinky). Kdybyste viděli ty barmany, jakým tempem pracovali... Říkal jsem si, že to si ani nezasloužíme, když to máme v podstatě "zadarmo".

---

P. S. Pokračování článku bude přesně za týden! Do té doby můžete napsat, zdali jste již byli letos na dovolené nebo se teprve chystáte (o tom můžete i hlasovat v anketě). Pokud jste již byli, můžete napsat kde, jak se vám tam líbilo, nějaké zážitky, klidně i odkaz na článek. Na kolik tipujete mou útratu v restauraci na letišti (viz první den)? Předem děkuji za vaše ohlasy, do příští neděle se mějte pěkně! :-)

---

NAVAZUJÍCÍ ČLÁNEK

 


Anketa


Komentáře

1 Leník Leník | Web | 23. srpna 2018 v 17:06 | Reagovat

To jsi dobrý, že ses vydal takhle sám :). Já jsem ještě nikdy neletěla. Jestli poletím, tak z toho určitě budu mít respekt.
To video letadla je skvělé!
Hmm, kolik tě to tak mohlo stát? V tipech cen nejsem dobrá :D. Tak zkusím, třeba 80,-? Tak, přes stovku snad ne :D, no, i když. Jsem teda zvědavá, co odpovíš.:)
To jídlo! Udělal jsi mi chutě :D.
Po tom písku bych se bála jezdit :/..
Ty už víš, že já na dovolené byla. :) Děkuji za hezký komentář!
Potkat Čecha v cizině na dovolené je vždy moc milé :). Já byla u moře jednou, v Chorvatsku, ve 2. třídě. Domovník uměl česky (teď honem nevím, jestli to byl Čech, nebo se učil česky), ale říkal nám, že jsme chytli nejhorší počasí za 50 let :D. Což fakt potěší, no.. Každý den bouřka. Takže od té doby jsme se ještě k moři netroufli vydat :D. Ale někdy znova pojedeme :)

2 David David | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 20:29 | Reagovat

[1]: Sice jsem to sám zvládl, ale zapomněl jsem v článku zmínit, že příště si raději vemu parťáka. :-D

Aspoň jednou v životě se proleť, je to nezapomenutelný zážitek! :-) I do Chorvatska se lítá, let Praha - Split trvá průměrně 1 h 15 min, což je opravdu rozdíl oproti cca. 12 h v autě. :-D

80 - 100 za den? :-D Aktuální cena zájezdu na týden je kolem 24.000 Kč za osobu.

Mně se zase stalo, že mě oslovil mladík, že chce vyfotit s rodinou, mluvil na mě anglicky. Pak se dozvídám, že je to česká rodinka. :-D Měl jsem si vzít svou jinou kšiltovku s vlajkou a nápisem CZECH REPUBLIC. :D

3 Leník Leník | Web | 23. srpna 2018 v 21:32 | Reagovat

[2]: Ale to byl tip toho občerstvení :D :D :D

No, my jeli autem :).

PS: Ještě jsem zapomněla napsat. Mamka byla ve Vietnamu a pohled přišel po půl roce ;-)

4 David David | E-mail | Web | 23. srpna 2018 v 21:58 | Reagovat

[3]: Aha, no já si říkal. :-D

Píšu, že jsem měl all inclusive, což znamená 3x denně jídlo formou bufetu (švédských stolů) a po celý den nealkoholické a alkoholické nápoje ZDARMA. :-) Dokonce i drinky, ale ty nebyly extra zajímavé a dobré...

Pohled - chápu, že to nepřijde hned, ale půl roku mi přijde už moc. :-D

5 Leník Leník | Web | 24. srpna 2018 v 11:03 | Reagovat

[4]: Ale na letišti sis tu Colu a  bagel musel platit. Vždyť jsi to psal :D, že máme tipovat v komentářích :D

6 David David | E-mail | Web | 24. srpna 2018 v 11:22 | Reagovat

[5]: Ježiš promiň, na to jsem úplně zapomněl. :-D Bagel stál 149 Kč, Coca-Cola 99 Kč, dohromady krásných 248 Kč. No nekup to! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama